SENOSEČ aneb věnce senové

Malé vyprávění o tom, jak se rodí  věnec ze sena. Mnoho lidí se mne ptá, jak to vlastně celé dělám. 

Asi tak ....

Nejdříve musíte  tu práci milovat,  bez toho to snad ani nejde.

Pak je dobré mít louku s trávou, s dobrou trávou - a to  je jenom začátek.... 

Dostatečně vyrostlou trávu je třeba posekat a jelikož jsem  jenom křehká žena a s kosou to tak úplně neumím, musím  požádat o pomoc tatínka. Ten vezme kosu a klasickým způsobem louku poseče.

Potom přijdou  na řadu ostatní členové rodiny, kteří  odvezou trávu na místo, kde se bude sušit a také stále obracet a obracet a obracet..... I malý synovec pomáhá, je to šikula.  Zdá se to snadné, ale co když se pokazí počasí ?!  Před deštěm rychle běží každý, kdo má nohy, nakupit seno, aby celé nepromoklo. A pak zase rozházet. A večer zase nakupit a ráno rozházet. A pak ...  .... až je seno úplně suché ...

Mezitím maminka opatruje rodinný krb a vaří nám dobroty.

Pak se seno uschová v pytlích na naší prostorné půdě a já s tatínkem vážeme během roku senové věnce. A práce to je vskutku voňavá (ještě že nemáme alergii na seno :-)))

Když jsou věnce navázány, jde se tvořit, zdobit. Velmi často, když si vezmu nějakou květinu do ruky, už mi v hlavě běží  příběh, jaký ten věnec bude, do jaké barvy budu ladit, jakou mašli přidám, na jakých dveřích bude viset.....  Zda dám světlici, černuchu, levanduli, len, hortenzii .. Ruce mi kmitají nad věncem a najednou .... je hotovo.

Zdá se to jednoduché? Je a není to jednoduché .....za každým věncem, za každou kytičkou, kterou si odnášíte domů jsou hodiny a hodiny práce (mojí - a mých nejbližších), voňavé práce, kterou miluji.

Chtěla bych poděkovat celé své rodině - tatínkovi sekáčovi, mamince opatrovnici, švagrové a dceři řidičkám, bratrovi i  synovcům - velkým pomocníkům.

S každým mým věncem či kytičkou přichází do vašich domovů kousek rozkvetlé louky.

Zde je odkaz na trhy, na kterých své výrobky prodávám. Rovněž si můžete nakoupit i v mém internetovém obchodě.